Akce začala jako každá jiná. Měli jsme jít do opuštěného prasečáku provést výcvik na překážkové dráze a cvičení CQB. Šel jsem já (Bart) a Gary, došli jsme na místo a prolezli jsme oknem dovnitř prasečáku. Šli jsme nahoru do patra, vedli tam schody které však byli zaházené tunou slámy, takže se po nich šlo velmi težce aby nezklouzla noha. Nahoře jsme shodili věci a ze slámy jsme si začali uspořádávat postel. Byli tam nějaké desky tak jsme si je dali okolo proti případným kunám. Večer tam lítali a řvali po střeše ale k tomu potom. Šli jsme na překážkovou dráhu která byla pod námi. Překážkovou dráhu tvořilo prvních 2,5 metru vysoká stěna další 0,5 metru vysoká překážka a potom výběh po šikmině na další 2,5 metru vysokou stěnu a potom skok do slámy. Párkrát jsme ji absolvovali a zahlédli jsme venku civila který uviděl Garyho. Prý je to ten který sem chodí krást železo. Tak jsme ho chvíli pozorovali,pohyboval se pořád kolem objektu a nenápadně jedl zelené třešně :-D asi abysme si mysleli že šel sbírat třešně. Poté odešel, ale kvůli obavám z přivolání policie jsme pro jistotu vylezli z objektu a šli na překážkovku která byla venku. Bylo to takové zábradlí vysoké asi 1,25 metru a po jednom metru jich bylo za sebou asi 15 a tam zpátky to byla celkem zabíračka. Potom jsme cvičili sebeobranu. Posléze potkal Gary svého kamaráda který šel za bábou do vedlejší vesnice. A poskytl nám informaci že ve vesnici do které má namířeno je nějaký opuštěný dům, prý má tři patra, sklep a velkou zahradu. A tak jsme vyrazili s ním. Postupně začalo pokapkávat. Na začátku vesnice jsme se s ním rozloučili a šli jsme každý svím směrem. Jak jsme vyšli na horizont ten jediný dům tam stál... nedostavěný. Abysme se k němu dostali museli jsme přejít pole které bylo trošku mokré. Měl opravdu velkou zahradu, celou jsme ji obešli a viděli jsme jak jsou tam krásně třešně úplně rudé až černé. Vjezd byl ze silnice. Obešli jsme to a koukali jak se tam dostat. Na bráně- nahoře byl ostnatý drát, jak sem viděl. Chtěl sem položit ruku na sloup, ale jak sem zpozoroval nahoře byly v betonu zalité kusy skla. Tak jsem to vzal přes ostnáč, ale musel sem být rychlý protože jak Gary vyslovil slovo auto! zrychlil jsem aby nás nikdo neviděl. Úspěšně se mi to podařilo. Lehl jsem do trávy a auto přejelo. Gary šel hned potom. Ale opuštěný dům nevypadal až tak opuštěně jak na první pohled. Byly tam vyjeté koleje tak den staré, i přesto jdeme dál. Mezitím se celkem dost rozpršelo. Vnikli jsme do domu a vyšplhali po žebříku do patra. Tam bylo něco jako stůl a špalky jako židle. Sedli jsme tam a pozorovali bránu aby někdo nevešel dovnitř aniž bychom o něm věděli. Gary si šel udělat fazole. Podal jsem mu vařič ať si ty fatole uvaří a bránu sem pozoroval já. Potom šel Gary nasbírat třešně, já držel pořád hlídku. Vrátil se a měl v tam jakési růžové vyšně, byly celkem kyselé. Tak sem mu řekl ať to vezme za mě, že já sem viděl rudé až černé. Šel jsem pro ně. Natrhal jsem jich plný klobouk. Mezitím přestalo pršet, ale začalo se stmívat... chtěli jsme dojít do prasečáku ještě za světla. Tak jsme se sbalili a vyrazili. Šli jsme plotem vzadu. Jak jsme se přes něj dostali tak jsme vyrazili přes to pole, které bylo teď hodně mokré. Tak jsme se přes něj dostali a byly jsme po kolena mokří. Vešli jsme na cestu a vyrazily zpět k prasečáku. Cesta byla celkem nudná ale v polovině cesty- Gary: tam na poli jsou nějaký krtince ne? já na to koukám a on: ne to je v pohybu.. kurva to jsou divočáci! já je spočítal a bylo jich tam celkem 8 vysoké tak metr a čtvrt metru nad obilí a 4 mladé. A co teď? Utíkat? Nebo se vrátit? Nebo stát a čekat? Pomalu jsme šli a oni si nás všimli a utekli. Můžeme být rádi že utíkali směrem od nás a né k nám. Ten jejich dupot byl slyšet ještě na kilometry daleko jak běželi do lesa. NEDOKONČENÉ!